Komu pomáháme?

Honzík

Honzík je chlapec, kterému jsou v současné době 3 roky a 10 měsíců. Jeho matka prožila těhotenství bez obtíží, ale porod byl vyvolávaný a vyskytly se během něj komplikace. Honzík měl omotanou pupeční šňůru okolo krku a narodil se přidušený.

Matka Středisko rané péče oslovila, když byly Honzíkovi necelé tři roky. Jeho psychomotorický vývoj byl opožděný. Dle pediatra se jednalo o vývojovou dysfázii. Jeho vývoj v té době odpovídal přibližně 1,5 – 2 rokům. Matka požádala Středisko rané péče o pomoc a podporu při jeho vývoji. Chtěla získat informace o vhodných pomůckách a o činnostech, které by Honzíka podpořily především v oblasti řeči a sebeobsluhy, které jsou výrazně opožděné. Chtěla získat informace o docházce dětí se speciálními potřebami do mateřské školy. Mateřská školka byla Honzíkovi doporučena, Speciálně-pedagogické centrum rozhodlo, že bude do školky docházet s asistentem pedagoga.

Honzík je bojácný chlapec, který nechce spolupracovat s dalšími osobami, neposlouchá pokyny a verbálně nekomunikuje. Nezvládá činnosti odpovídající jeho věku. Úkoly vykonává pouze nápodobou. Matku trápí především obtížná komunikace se synem. Matka vyhledala pomoc klinického logopeda.  Ke zlepšení v komunikaci zatím nedochází, Honzík jí nerozumí, nechápe, co po něm matka chce. I pro ní je obtížné pochopit, co syn vyžaduje. Nevyjádří své potřeby, někdy pouze ukáže, co by si přál, ale v případě, že ho matka nepochopí, začne se zlobit. Je často úzkostný, nedá se ničím uklidnit. Do budoucna je možné, že matka bude muset vyhledat i péči dětského psychologa a pedopsychiatra. V oblasti sebeobsluhy je výrazně opožděný. Je plně na plenách, neumyje se, neoblékne. Samostatně se nenakrmí, má problémy s kousáním a polykáním, zvládá pít pouze z lahve se savičkou. Veškerou péči o něj musí vykonávat matka.

S Honzíkem je třeba pracovat jiným způsobem, než s běžnými dětmi. Vhodná je metoda strukturovaného učení. Ke komunikaci je vhodné obrázkové čtení. Aby mohlo docházet k pokrokům, je nutné přístup v komunikaci sjednotit doma, i ve školce. Je důležité věnovat se grafomotorice. Rodině jsme doporučili i vhodné terapie (rehabilitační plavání, pedagogicko-psychologické ježdění na koni). Pořizování speciálních pomůcek a úhrada terapií jsou finančně náročné. Přestože matka na Honzíka pobírá příspěvek na péči druhého stupně a z důvodu inkontinence třetího stupně také příspěvek na pleny, není pro rodinu z finančních důvodu možné pořídit doporučované pomůcky, které by Honzíkovi pomohly v jeho vývoji.

Proto jsme rodině pomohli získat finanční prostředky a pořídili sadu emočních karet a program Boardmaker, který slouží k vyhotovování komunikačních kartiček pro osoby, které se nemohou dorozumívat mluvenou řečí. Zlepší-li se komunikace s ostatními, i když na neverbální úrovni, Honzíkovi to pomůže v jeho vývoji, dojde k jeho zklidnění a on i celá jeho rodina budou moci žít kvalitnějším životem, než doposud.

Lukášek

Ilustrační fotoU syna paní Jany lékaři po narození diagnostikovali vzácnou vrozenou vadu centrálního nervového systému. Díky profesionální pomoci a psychické podpoře ze strany pracovníků Střediska rané péče se ale rodině daří situaci zvládat.

„Hned na první schůzce nám paní doktorka srozumitelně vysvětlila synovu diagnózu a popsala, jak bude spolupráce s ní a jejími kolegy probíhat. Také mi poradila, jak s dvouměsíčním synkem pracovat,“ popisuje první setkání ve Středisku rané péče havlíčkobrodské Charity maminka Jana. „Syn paní Jany se potýká se septooptickou dysplazií, což je onemocnění, při kterém, kromě jiných problémů, dotyčný nemá žádné prostorové vidění a ostře vidí jen na vzdálenost asi dvaceti centimetrů,“ vysvětluje vedoucí Střediska rané péče Irena Salaquardová. Kromě informací dostala rodina také příručky s říkankami a hrami a další pomůcky. „Díky Rané péči víme, jak syna stimulovat. Skládáme kostičky, rozvíjíme jemnou a hrubou motoriku. Kdyby nebylo koronaviru, tak bychom mohli i na různé terapie, třeba ke koním,“ uvádí Jana s tím, že pro její rodinu jsou pracovníci střediska velkou oporou. „Paní doktorka má skvělý přístup nejen k synovi, ale i ke mně. Umí mě povzbudit a motivovat,“ svěřuje maminka Jana.

Více informací se dočtete v tomto článku.

*Jméno maminky i jejího syna bylo z důvodu zachování anonymity pozměněno.